Co Vás přivedlo na dráhu veterinárního radioonkologa?
Návštěva veterinární nemocnice v Curychu a bližší seznámení s touto léčebnou metodou během prvního půl roku práce na tamějším oddělení.
Které události považujete za milníky ve své kariéře?
Získání intershipu a poté získání rezidentury.
Je ve Vašem oboru, ať už ve veterinární nebo humánní sféře osoba, která Vás inspiruje?
Určítě vícero. Samozřejmě moje supervizorka rezidentury paní profesorka Carla Rohrer Bley. Další inspirativní osobou, kterou jsem měla čest poznat je pan profersor Johannes Hirschberger z Mnichova, který stál u zrodu celé veterinární onkologie a má neuvěřitelně hluboké znalosti onkologie, onkologické biologie a cytologie. A v neposlední řadě můj nynější kolega Jan Kuntz, který se po několika letech ve výzkumném centru v Heidelbergu rozhodl pro studium veterinární medicíny a disponuje kombinací technických a veterinárních znalostí.
Máte mnoho zkušeností s prací v zahraničí. Liší se v něčem práce v zahraničí ve srovnání s ČR?
Ano, mnoho zkušeností ze zahraničí, ale bohužel téměř žádné z Čech, tudíž bohužel nemohu posoudit.
Jak vnímáte postavení radioonkologie ve veterinární medicíně?
Radioonkologie je velmi mladá, finančně, pro pacienta i majitele časově náročná léčebná metoda, která sice u pacientů prodlužuje život o několik let, ale jelikož se jedná o starší pacienty s tumorem chybí majitelům často motivace tuto terapii podstoupit. Na dobu, kdy radioterapie bude součástí terapie u alespoň poloviny pacientů s nádorem prezentovaných v prvoliniové praxi si musíme ještě několik let
počkat.
Vzpomenete si na případ ve Vaší kariéře, který Vás zásadním způsobem ovlivnil?
Když jsem se přihlásila o místo v Curychu, byla jsem pozvána strávit den na klinice. Pacient, kterého jsem tam poznala, byl 12-letý zlatý retrívr s meningiomem v blízkosti mozkového kmene. Byl již podruhé ozařován, poprvé 2,5 let zpátky. Byl to pomocný pes a majitelem bylo těžce postižené dítě. Tenkrát mi došlo, že léčba zvířat s tumorem má smysl a že radioterapie evidentně funguje, i když záření samotné není vidět a celé to ze začátku působí velmi abstraktně.
Získala jste diplom Americké koleje veterinárních radiologů (DACVRO). Co byste doporučila kolegům, kteří zvažují specializovat se v tomto oboru?
Nebát se navštívit zahraničí, nebát se o ucházet o rezidenturu nebo praktika ve veterinární radioonkologii. Rezidentura je náročná, ale zároveň intenzivní a spojená s enormním profesním i personálním růstem.
Na zářijovém kongresu budete mluvit o radioterapii abdominálníchnovotvarů. Na co konkrétně se můžeme těšit?
Na lehký úvod do technického světa nynějších radioterapeutických možností a léčbu abdominálních tumorů jako jsou tumory jater, nadledvinek nebo močového měchýře.
Milá Aleno, děkujeme za rozhovor.
Ptala se členka organizačního týmu Marie Golis.