Co Vás přivedlo k myšlence stát se veterinárním lékařem a proč se právě parazitologie stala Vašim předmětem zájmu?
Já už sem se jako parazitolog narodil a naštěstí pro klinickou veterinární medicínu jsem se vyhnul pokušení se skutečným veterinárním lékařem stát.
Vzpomněl byste si na lidi, kteří Vás na dráze parazitologa nejvíce ovlivnili a čím?
Nejvíce mě ovlivňovali a ovlivňují moji stávající i bývalí studenti, bez kontaktu s nimi bych dávno zakrněl.
V rámci své akademické činnosti vyučujete studenty obor parazitologie. Jakým způsobem se Vy sám vzděláváte?
Slušelo by se napsat, že trávím noci nad knihami a volný čas na konferencích, to bych na to ale musel mít čas a energii :-).
Jste autorem celé řady odborných prací. Co se snažíte předat v těchto publikacích předat svým čtenářům?
Nic víc a nic míň než to, co je v nich napsáno. Nemyslím, si, že psaní vědeckých publikací by bylo posláním. Mnohem více si považuji vydání afrických pohádek, které jsem před lety převyprávěl. Doporučuji hlavně tu o slonovi, zajíci a hyeně, a hezká je i ta o zající a hyeně, kteří snědli svoje maminky.
Které události považujete za nejvýznamnější milníky ve své kariéře? Vzpomenete si na člověka, který Vás nejvíc ovlivnil během Vaší praxe?
Zásadně mě ovlivnila první cesta do tropické Afriky před mnoha lety… a rozhodně zajímavým a posilujícím milníkem je letošní odchod z brněnské veterinární univerzity. Aspoň jednou by si to měl vyzkoušet každý, oboje!
Máte představu jakým směrem se bude parazitologie v následujících letech ubírat?
Přestaneme se parazitů bát a bojovat s nimi a ti otevřenější z nás postupně přijmou fakt, že „normální“ je alespoň nějaké parazity mít, mimo jiné pro správný rozvoj imunitního systému.
Na co konkrétně se můžeme těšit v rámci Vaší přednášky?
To by nebylo žádné překvapení…
Ptala se členka organizačního týmu MVDr. Marie Golis.