Milá Evo, co ovlivnilo Vaši volbu stát se veterinární lékařkou?
Rozhodovala jsem se mezi medicínou a veterinou, ale protože pocházím z farmářské rodiny, tak volba byla jasná. Až později během studia jsem se rozhodla pro veterinu malých zvířat.
V rámci své veterinární praxe jste působila na několika pracovištích v zahraničí. Čím se od sebe jednotlivá pracoviště lišila a čím Vás obohatila?
Nejvíce se samozřejmě liší univerzitní a privátní sektor především v tom, jak rychle se dá všechna vyšetření a léčba u pacienta zorganizovat. Privátní sektor musí být časově a finančně efektivní, takže komunikace mezi odděleními je snadnější. Také je zde mnohem více sester, asistentů a recepčních, aby se doktor mohl soustředit pouze na svou práci. Co se týče vybavení tak velký rozdíl mezi jednotlivými zeměmi, kde jsem působila, nevidím. Rozdíl ale je v dostupnosti specializované léčby malých zvířat. V Anglii se zvíře dostane k internistovi klidně v rámci několika dní naopak v Nizozemí je to složitější a čekací doba je většinou 4 – 6 týdnů, protože nás není dostatek.
Věnujete se interní medicíně, ve které jste získala diplom evropského specialisty v interní medicíně malých zvířat (ECVIM). Co byste doporučila zájemcům o tuto specializaci?
Vyrazit do světa a vydržet. A mohou se se mnou spojit, pokud by potřebovali specifickou radu. Pro každého je ta cesta za dalším vzděláním jiná a jinak trnitá, ale doufám, že nás bude jen víc a víc i z Česka.
Vzpomenete si na nějaký případ, který Vás zásadním způsobem ovlivnil?
Je určitě několik případů, které mě ovlivnily a možná i nasměrovaly na cestu ke specializaci. Ale abych řekla pravdu, tak mě spíše ovlivnili lidé – kolegové, kamarádi, mentoři.
Vaše první přednáška na zářijovém kongresu ve Valeči bude věnována akutním problémům trávicího ústrojí. Na co konkrétně se můžeme těšit?
Budu se to snažit pojmout prakticky, ale také edukativně, jako jsem se já učila přístup k pacientovi s akutním gastrointestinálním problémem. Chtěla bych, aby informace nebyly jen zajímavé a nové, ale aby utvořily celek a dávaly smysl dohromady a tím pádem zůstaly v hlavě. U akutních pacientů je potřeba postupovat systematicky, aby člověk nezapomněl na něco, co by mohlo pacienta v té chvíli zachránit.
Druhá přednáška se bude týkat pacientů s abdominální efuzí. Co vnímáte jako největší záludnosti v těchto případech?
Efuze je taková skládačka, kde každá malá informace o pacientovi a samotné efuzi Vás posune blíže k diagnóze nebo alespoň vyloučí některé diferenciály. Takže je potřeba se soustředit na detaily. Ale vše začíná správným odběrem/ prezervací vzorku a hlavně posláním na správnou analýzu. Také léčba a podpůrná léčba se může zásadně lišit a diuretikum není vždy správná volba nebo může být dokonce špatná volba.
Jak vnímáte pokrok v léčbě akutních stavů dutiny břišní u psa a kočky?
Pokrok je obrovský především co se týče zobrazovacích metod a informací, které můžeme získat, abychom se rozhodli, jestli je správná chirurgická nebo konzervativní léčba.
Domníváte se, že lze pro každého pacienta vytvořit personalizovaný terapeutický plán k dosažení individuálního vítězství nebo existují pacienti s gastrointestinálním problémem, kterým nelze pomoci?
Samozřejmě existují pacienti, kteří mají špatnou prognózu. Ale i to je často relativní a záleží na dostupnosti léčby a možnostech a schopnostech majitele o zvíře později pečovat doma. Majitel musí být vždy dobře informován, aby léčba mohla být úspěšná.
Milá Evo, děkujeme za rozhovor. Chtěla byste sdělit něco našim čtenářům?
Už se moc těším, že se konečně potkáme osobně mimo online svět.
Ptala se členka organizačního týmu Marie Golis.