Leo, co Tě přivedlo práci veterinární lékařky?
Láska ke zvířatům.
V minulosti jsi se věnovala anesteziologii. Čím si Tě následně získala akutní medicína?
Svou rozmanitostí a náročností. V akutní a intenzivní medicíně musí být člověk neustále ve střehu a rychle řešit nastalou situaci.
V rámci své praxe jsi navštívila i některé zahraniční pracoviště. Které z těchto míst nebo lékařů, se kterými jsi měla možnost pracovat nejvíce ovlivnili Tvoji práci?
Během svých studijních pobytů jsem poznala celou řadu zajímavých lidí, kteří mě motivovali k dalšímu studiu a rozvoji tohoto oboru u nás. Velmi důležité byly pro mne zejména pobyty na Ontario Veterinary College, kde jsem potkala řadu skvělých lidí a měla možnost s nimi pracovat v jednom týmu. Na druhou stranu nesmím zapomenout ani na kolegy z European Veterinary Emergency and Critical Care Society, kteří mě motivovali a podporují v rozvoji této specializace u nás.
Práce na JIP je velmi náročná. Jak zvládáš práci pod tlakem, kdy každá minuta může sehrát roli v záchraně pacienta?
To je právě to, co mě na této práci baví. Je zde velmi důležitá týmová práce a vzájemný respekt. Naštěstí máme na JIP velmi šikovné a pracovité studenty, kteří se nebojí přiložit ruku k dílu 😊.
Jak vnímáš budoucnost tohoto oboru v ČR?
Akutní medicína a intenzivní péče patří mezi velmi důležité a rychle se rozvíjející obory. Jednotka intenzivní péče bývá nazývána srdcem veterinárního pracoviště, protože zajišťuje komplexní péči o pacienta. Řada kolegů nemá možnost tuto náročnou péči zajistit, proto se čím dál častěji setkávám s prosbou o možnost referování pacienta na JIP.
Setkala ses během své praxe s pacientem, který zásadně změnil Tvůj přístup nebo Tě nějakým způsobem formoval pro další praxi?
Ošetřování kritických pacientů mě naučilo zejména pokoře, respektu, trpělivosti a sebereflexi, protože jakákoliv chyba může mít za následek zhoršení zdravotního stavu případně smrt pacienta. Na druhou stranu se musí člověk umět poučit ze svých chyb a vážit si života jako takového, protože hranice mezi životem a smrtí může být velmi tenká.
Tvá přednáška se bude týkat stabilizace pacienta s akutním abdomenem. Co považuješ za nejdůležitější u těchto pacientů, ať už z hlediska diagnostiky nebo terapie?
Správně odhadnout situaci a rozhodnout, jestli je nutná akutní operace nebo je indikována konzervativní terapie. Následný monitoring zdravotního stavu pacienta je nezbytný k optimalizaci prováděné terapie a rozpoznání komplikací. Na druhou stranu je třeba zvážit prognózu daného onemocnění, abychom zbytečně neprodlužovali trápení pacienta i jeho majitele.
Milá Leo, děkujeme za rozhovor. Chtěla bys sdělit něco našim čtenářům?
Spolupráce a vzájemný respekt ulehčuje život všem. Každý obor v medicíně má svůj význam a je velmi ošemetné hodnotit, který z nich je důležitější. Jak zpíval pan Werich: „Ten umí to a ten zas tohle, a všichni dohromady udělají moc.”
Ptala se členka organizačního týmu MVDr. Marie Golis.