Milý Ondro, co ovlivnilo Tvoji volbu stát se veterinárním lékařem?
Už jako malý jsem si hrával na veterinárního lékaře. Jak jsem dospíval chtěl jsem být postupně architektem, paleontologem, přírodovědcem a spisovatelem a na své původní dětské přání jsem tak zapomněl. Když jsem si měl v 18 letech vybrat vysokou školu, uvědomil jsem si, že mě ze všeho nejvíc baví práce se zvířaty. Až když jsem promoval, tak mi dědeček připomněl, čím jsem jako malý chtěl být.
Jak vnímáš postavení onkologie ve veterinární medicíně?
Pro spoustu lidí je onkologie stále kontroverzní téma. Domnívám se, že se však jedná do jisté míry o nepochopení cílů veterinární onkologie. A každému, kdo o ní pochybuje, srdečně nabízím, aby dorazil na osobní stáž, kde jeho obavy z onkologie společně rozptýlíme. Celkově se však postavení veterinární onkologie mění a to především díky rostoucímu zájmu majitelů, kteří chtějí svým čtyřnohým kamarádům pomoci.
V oboru veterinární onkologie je obzvlášť důležitá schopnost komunikace s klientem. Co Ti pomáhá zvládat emočně vypjaté situace, které mohou v průběhu léčby nastat?
Důležitá je pro mě rodina a možnost s nimi aktivně trávit volný čas, pomáhá mi věnovat se vlastním koníčkům, které mě baví a v neposlední řadě je pro mě důležitý tým dobrých lidí, s kterými spolupracuji na klinice.
Je v Tvém oboru, ať už ve veterinární nebo humánní sféře osoba, která Tě inspiruje?
Z lidské medicíny mě teoreticky ovlivnil Donald Pinkel, který se nebál navzdory rozdílnému názoru tehdejšího odborného prostředí změnit celkový pohled na léčbu dětské leukemie a z nevyléčitelného onemocnění dokázal učinit chorobu, z které se většina dětí kompletně vyléčí. Z humánních onkologů, které osobně znám, si velmi vážím Michaela Doubka a Karla Pacáka za jejich pracovitost a současnou pokoru a lidskost. Z veterinárních onkologů považuji za svůj velký vzor z pohledu jednání s klienty a všemi členy týmu Grega Ogilvieho. Po stránce klinického výzkumu a tudíž zlepšování možnosti léčby pro veterinární pacienty silně respektuji Lauru Marconato.
Vzpomeneš si na případ ve Tvé kariéře, který Tě zásadním způsobem ovlivnil?
Za ty roky jsem potkal spoustu složitých případů a zajímavých klientů, od nichž jsem se toho spoustu naučil. Jeden z mých prvních těžkých pacientů byl bernský salašnický pes s těžkou polyradikuloneuritidou v důsledku anaplasmové infekce. Majitelé byli důchodci a pán začal znovu chodit do práce, aby mohl svému pejskovi léčbu financovat. Pamatuji se, že jsme se pacientovi extrémně věnovali a co to šlo, tak jsme s ním rehabilitovali, protože jsme věděli, že finance majitelů jsou omezené a čas na záchranu je omezený. Přesto se přiblížil den D, kdy majitelům došly peníze. Šel jsem tehdy za svými šéfy Petrem Šrenkem a Vojtou Novákem a požádal je o několik dní navíc, aby pacient mohl zůstat a doléčili jsme ho. Dokázali jsme tehdy najít kompromis, pes tak zůstal ještě další týden na klinice a zvládl se ze svého onemocnění vyléčit. Tehdy jsem pochopil, že ze všeho nejdůležitější je lidské odhodlání a vůle.
Je o Tobě známo, že ses v minulosti účastnil mnoha výzkumných projektů . Který z těchto projektů pro Tebe byl nejpřínosnější? Máš v plánu v nich nadále pokračovat?
Moc se mi líbil výzkum lymfomu a protože vidím, co všechno by se pro klinickou praxi v této oblasti dalo zlepšovat, pevně věřím, že se k jeho výzkumu do budoucna ještě vrátím. Nyní se našemu týmu otevírá zajímavá spolupráce s lidskými onkology a přírodovědci v rámci intratumorální terapie a imunoterapie, na což se velmi těším, především z toho důvodu, že léčba bude určena pro pacienty, pro něž jiné možnosti léčby již nemáme.
Tvoje přednášky se zabývají tématem abdominálních neoplazií. Jaké inovace můžeme očekávat v této problematice? Zaznamenal jsi v poslední době progres v léčbě těchto novotvarů?
Pokrok lze vnímat v tom, že celá onkologie opouští model nezbytně nutné kurace. Na řadu chorob se tak díváme jako na chronické onemocnění a cílem je jejich dostatečná kontrola tak, aby pacienta nijak neomezovala. To nám umožňuje podávat léčbu natolik mírně, aby ani ona nepůsobila pacientovi žádné závažné potíže. V posledních letech se rozšiřuje repertoár našich možností o celou řadu molekulárně cílených léků, objevují se nové možnosti imunoterapie, elektrochemoterapie, arteriální chemoterapie, laparoskopicky asistovaných chirurgií a radioterapie, což nám ve všech možných kombinacích rozšiřuje výrazně možnosti léčby pacientů. V neposlední řadě se také posouvá úroveň a možnosti naši diagnostiky. Také dnes již nekončíme na tom, že má pacient jen nádor jater, ale dokážeme zjistit, že má určitý raritní typ jaterního lymfomu, který může například vyžadovat určitou specializovanou formu medikamentózní léčby.
Jak vnímáš dostupnost léčby onkologických pacientů v ČR? Došlo v posledních letech k zásadním změnám?
Oproti situaci na západě máme stále velké rezervy, ale v posledních letech došlo určitě k velkému posunu a to díky rozvoji několika soukromých klinik, které se cíleně na onkologii zaměřují.
Ondro, děkujeme za rozhovor. Chtěl bys stejně jako ostatní přednášející sdělit něco našim čtenářům?
Milá Maruško, moc děkuji za tento příjemný rozhovor. Rád bych vás všechny pozval na náš kongres, který jsme se snažili pojmout co nejpraktičtěji, aby byl klinický přínos pro Vás co nejvyšší. Na přednáškách budete mít dostatek času se všech speakerů osobně ptát, ať už v rámci diskuse po jednotlivých přednáškách nebo velké panelové diskuze na konci dne. Přednášející budou zůstávat také na společnou gala večeři, kde budete mít prostor se s nimi osobně seznámit a pobavit o tématech, která vás zajímají. Přeji Vám všem příjemný zbytek léta.
Ptala se členka organizačního týmu MVDr. Marie Golis.